Kapitola 32. - Buclatá dáma
Hostina na oslavu svátku Všech svatých se blížila, a tak sešel Oliver do Velké síně.
Sedl si k Nebelvírskému stolu a rozhlížel se po Helen. Chtěl si s ní popovídat, jak jí slíbil.
Ale ona se stále neukázala.
„Ta nepřijde,“ zahučel jen tak mimochodem George.
„Jak to víš?“ vyzvídal Wood.
„Je v dívčích ložnicích s Angelinou. A je odhodlaná nedorazit.“ Vysvětlil.
Oliver se zamračil. K jejich stolu si právě přisedla Donna.
„Ahoj, jak se vede?“ chtěla navázat kontakt.
Jenže kapitán famfrpálového mužstva se zachmuřeně zvedl a odkráčel z Velké síně pryč.
„Kam šel?“ kroutila hlavou Swannová.
Naproti ní seděl Percy Weasley: „Odešel za svou bývalou přítelkyní. Měli se tu sejít, ale nepřišla.“ Vysvětloval s nosem zabořeným do Denního věštce.
„Já zírám,“ vyprsknul Fred, když slyšel svého naškrobeného bratra, jak líčí všechny aktuální drby.
„Počkej, ty jsi ten od Penelopy,“ spráskla ruce Donna.
Percymu v tom okamžiku zrudly uši a už raději nic neříkal.
To už byl Oliver v Nebelvírské společenské místnosti. Angelina byla pravděpodobně s Helen v ložnici, takže řešil problém, jak se za nimi dostat.
Pěšky to nepůjde, rázem bude ze schodů klouzačka. Jak se tam dostat? No jasně. Koště!
Šrotovalo mu v hlavě. Vyběhl honem do své ložnice pro svůj Zameták 7 a vrátil se zpět do společenské místnosti. Nasedl na koště a vyletěl do ložnice Angeliny a Helen.
„Ahoj děvčata,“ seskočil.
Miltonová seděla na posteli a brečela, Johnsonová seděla vedle ní a utěšovala ji.
„Ang, já to tu vyřídím.“ prosil.
„Ale, Olivere...“ chtěla jeho kamarádka protestovat.
„Prosím.“ nedal se Wood.
Střelkyně nebelvírského famfrpálového družstva naštvaně založila ruce a odešla.
Oliver opatrně došel k Helen.
„Copak se stalo, že tady sedíš, brečíš a nepřišla si za mnou na hostinu?“ posadil se naproti ní.
Celá uslzená se na něj podívala, ale nic neříkala.
„Helen?“ natáhl k ní ruku.
„Já-já. Viděla jsem tě s Gabi.“ vysoukala ze sebe.
„No jasně, u Tří košťat.“ konstatoval.
„Ne. Když jste byli na cestě do Bradavic.“ rozbrečela se znovu.
„Ale, Helen. Něco jsme si domluvili a to platí.“
„Tak to je ta dohoda, jejíž obsah se snaží Gabi pořád zjistit?“ popotáhla.
„Ona se snaží zjistit..?“ nedokončil.
„Ale o to přece nejde. To, co jsem ti v létě řekl, to platí. Gabi jsem řekl, že její city nesdílím a odstrčil ji. Předpokládám, že to už jsi neviděla.“
„Ne, to ne..“ vzdychla.. „nejde jen o Gabi. Co Donna?“
„Naše Američanka? Jo, je krásná a chytrá. Tím to ale končí.“
„Chytrá? Krásná?“ Helen se znovu začaly spouštět po tváři slzy.
„Navíc na rande ji první pozval Fred.“ zavtipkoval Wood. To už Miltonová znovu téměř štkala.
„Dělal jsem si legraci! Ani jedna z nich nejsou ty. Tím bych to ukončil. Víc k tomu nemám, co říct. Tak co? Půjdeš se mnou na hostinu nebo si budeme povídat tady?“
Helen ještě chvíli pobrekávala, ale už ne tak horlivě.
„Tak zůstaneme tady.“ souhlasila.
Povídali si dobrou hodinu, když se ze zdola ozval jakýsi šramot.
„Slyšel jsi to?“ napínala uši Helen.
„Ano. Jako škrábání nebo co?“ Oliver vstal a došel ke vchodu na schodiště, zda neuslyší víc.
„Nebo trhání?“ souhlasila Helen.
Pak zvuky ustaly, a tak se znovu vrátili na postel a pokračovali v rozhovoru.
Za nějaký čas se ozvalo ze schodů:
„A byla tu celou dobu, slečno Johnsonová?“ to byl naprosto zřetelný hlas ředitelky koleje.
Wood se podíval na Miltonovou, oba se začali smát, protože jim bylo jasné, co přijde.
Jakmile McGonagallová vstoupila do ložnice, ihned se zarazila, když spatřila Olivera.
„Pane Woode?! Co děláte v dívčích ložnicích? Jak jste se sem vůbec dostal?“ ruce dala v bok a očekávala vysvětlení.
„Paní profesorko, není to tak, jak to vypadá.“ bránil se Oliver.
„No, nevím, jak si myslíte, že to vypadá, pane Woode. Každopádně jste mne velmi zklamal. Vždy jsem si o Vás… Ale to teď nebudeme řešit. Všichni si vezměte věci na spaní a následujte mne.“ přikázala.
„Až po Vás, pane Woode.“ pobídla ho Minerva.
Oliver se dotkl nohou prvního schodu, načež se z něho rázem stala klouzačka, stejně jako z ostatních. Sklouzl se do společenské místnosti a vyběhl do své ložnice pro pyžamo.
Když se vrátil, již na něj čekala profesorka, Helen a Angelina.
„Za mnou.“ zavelela ředitelka Nebelvírské koleje.
Oliver s Miltonovou se nestačili divit, když procházeli průlezem na jejich kolej. Místo Buclaté dámy bylo prázdné a roztrhané.
Když došli na hlavní schodiště, přikázala McGonagallová: „Slečno Johnsonová běžte do Velké síně. Vy dva za mnou do mé pracovny.
Oba ji šouravým krokem následovali.
Minerva se posadila za stůl, přitom je nechala stát.
„Jak dlouho jste tam byli. Myslím v dívčích ložnicích?“
„Nijak zvlášť paní profesorko. Opravdu jsme si jen povídali.“ začal Wood.
„Tohle teď stranou. Je to důležité, třeba jste zaslechli něco neobvyklého. Čekám.“ dívala se na ně přísným pohledem přes své brýle.
„Ano, zaslechli, paní profesorko. Jako škrábání nebo trhání. Ale po chvíli to přestalo, tak jsme si toho dál nevšímali.“ Přiznala se Helen.
„Opravdu nic jiného?“ naléhala.
„Opravdu. Co se stalo?“ potvrdil Wood.
„Vypadá to, že se do Nebelvírské koleje snažil dostat Sirius Black. Buclatá dáma ho nechtěla pustit, tak ji napadl. To jen na vysvětlenou. Teď k tomu ostatnímu. Jsem hluboce zaražena, že student sedmého ročníku, kapitán famfrpálového týmu se potuluje po večerech v dívčích ložnicích. Kam, u všech Merlinových vousů, vyletěl na koštěti.“
„Paní profesorko..“ chtěl se bránit Oliver.
„Mlčte Woode! Oběma Vám srážím deset bodů a pro oba platí také školní trest. Kdy a kde ho vykonáte se dozvíte. Teď se odebereme do Velké síně, kde dnes budete spát. Musíme prohledat hrad.“ vstala a pokynula jim, aby ji následovali.
Když je dovedla do Velkého sálu, vyhledali spolu skupinku s Angelinou, dvojčaty a ostatními.
Zalehli vedle nich do spacáků.
„Hej, co se to děje?“ vyzvídal Wood od Weasleyovic.
„Sirius Black se pokusil dostat na naši kolej. Pěkně při tom zmordoval Buclatou dámu. Profesoři teď prohledávají hrad, zda ho někde nenajdou. Můžeme se vrátit až ráno.“ Informoval je Lee Jordan.
Oliver se na sebe s Helen vyděšeně podívali. Byli tam, když se tam chtěl dostat. Co kdyby se mu to povedlo?
V příštích několika dnech se ve škole nemluvilo o ničem jiném než o Siriusi Blackovi. Teorie o tom, jak se dostal do hradu, nabývaly stále nepravděpodobnější podoby.
Rozcupované plátno Buclaté dámy bylo sejmuto ze zdi a nahrazeno obrazem sira Cadogana a jeho tlustého šedivého poníka. Nikdo z toho nejásal radostí. Sir Cadogan polovinu času trávil tím, že žáky vyzýval na souboj, a zbytek tím, že si vymýšlel směšně komplikovaná vstupní hesla, která přinejmenším dvakrát denně měnil.
„Je to absolutní cvok,“ stěžoval si Percymu rozzlobeně Seamus Finnigan. „Nemůžeme dostat někoho jiného?“
„Nikdo jiný tu práci nechtěl vzít,“ vysvětloval Percy. „To, co se stalo Buclaté dámě, nahnalo všem strach. Pouze sir Cadogan byl natolik statečný, že se přihlásil dobrovolně.“
Co se také změnilo, byly famfrpálové tréninky. Z bezpečnostních důvodů s nimi chodila Madame Hoochová. Zvláštní bylo, že pouze s Nebelvírským týmem.
Oliverovi to však nevadilo. Rozhodčí famfrpálových zápasů tam vždy jen seděla a pozorovala je. Do ničeho se nemíchala.
Jak se první famfrpálový zápas blížil, počasí se neustále zhoršovalo. Nebelvírské mužstvo se tím však nenechalo odradit a pod pečlivým dohledem madame Hoochové trénovalo ještě intenzivněji než kdy dřív. Na poslední trénink před sobotním zápasem ale přišel Oliver Wood s dosti nepříjemnou zprávou.
2025 ©