Kapitola 63 - Usmíření
Sešli jsme se poměrně brzo na snídani. Všichni ještě napůl rozespalí. Paddy se ne mě ani nepodíval.
Trochu jsem přemýšlela, zda nečeká, až za ní přijdu. Jenže já neměla pocit viny. Nic jsem neprovedla. Po snídani jsme všichni už načančaní odjeli na pobřeží. I když jsem se tedy já fotit neměla, snažila jsem se vypadat co nejlépe. Jak jinak..kvůli němu. Bylo tak krásně, i když hodně foukalo, ale dodávalo to fotkám dramatičnost a romantiku.
Paddy měl na sobě žluté Capri kalhoty, bílou košili a prošívaný kabátek. Vlasy si nechal rozpuštěné. Sledovala jsem, jak mu ve větru neposedně lítají. Focení jsem sledovala z dálky a smála se vtípkům, které Kelly při focení vymýšleli
Výsledek focení znáte z přebalu alba sami. Naplánovat focení na třetí den práce ve studiu byl vlastně skvělí nápad. I proto, že si všichni mohli odpočinout od práce.
Na oběd jsme tentokrát měli připravené sandwiche, abychom se nezdržovali od focení. Kolem třetí odpoledne bylo hotovo. Následoval volný program. Většina Kellyovic rodinky se rozprchla po pobřeží, aby pochytala ještě poslední sluneční paprsky.
Paddyho jsem objevila sedět na okraji skály. Jakmile se moje maličkost k němu začala přibližovat, už se zvedal, že místo opustí. Nevydržela jsem ten nápor emocí a zarazila ho.
„Ne, nechoď,“ chytila jsem ho za ruku. Škubl sebou, nečekal mou reakci.
„Nechoď, už nemůžu dál přežívat ve stavu, kdy se mnou nemluvíš. A …“ zarazila jsem ho, když hodlal protestovat, „nehodlám tě nechat teď odejít, dokud si to nevyříkáme.“
„Ale já s tebou mluvím, jen mám hodně práce.“
„Vždyť ani nespíš na hotelu. Nevidím tě. Jen ve studiu.“ Fňukla jsem.
„Musím tam spát, abychom vše zvládli,“ vymlouval se.
„A nevymýšlíš si trochu? Moc dobře vím, že se na mě zlobíš kvůli Bradovi. Za svým názorem si stojím, ale prosím mluv se mnou. Ničíš mě.“
Vůbec na mou žádost neodpověděl.
Až po chvíli ticha, se rozhodl se mi svěřit: „Včera večer jsem nahrával píseň pro tebe. Víš a vzpomněl jsem si na nás dva. Když jsme spolu nebyli. Ty jsi měla Brada a já tě strašně toužil zachránit a říct ti, že jsi má jediná láska. A co vše jsme spolu prožili, než jsme se dali dohromady. A pak tě s ním potkám na chodbě a slibuješ mu kafe. Já, nechápu to. Dělám něco špatně?“ takový zklamaný výraz jsem snad u něj nikdy neviděla.
„Nic nedělá špatně, zlatí, jen prostě mu chci dát šanci se omluvit. Nikdy, a to si opravdu pamatuj, nikdy, bych mu už nedala ani pusu. Jde jen o to, že jsem asi moc dobrá a jde mi o nápravu jeho duše. Já vím.nevěříš mi a chápu to. Jen se mnou mluv, jinak to už nepřežiju.“
Odmlčela jsem se a čekala na jeho reakci.
„Dobře budu. Ale na kafe prostě nechoď. Kvůli mně.“
Já jen mlčela, nechtěla jsem mu totiž lhát. Věděla jsem, že půjdu. Ale pro mne bylo naprosto neúnosné nemluvit s ním tři dny za sebou.
„Budeš opět spát ve studiu?“ pídila jsem se raději dopředu místo odpovědi na to, zda půjdu na kávu.
„Taky se mi docela stýská,“ přiznal. „Ne, budu dnes na hotelu. Nezajdeme po večeři na procházku?“
A už jsem byla zase v sedmém nebi. Jen jsem jemně přikývla. Chytil mne za ruku a políbil. Po třech dnech to bylo skoro jako poprvé.
Sešli jsme se všichni na večeři a konečně se připojil i Paddy. Sedl si vedle mne a pod stolem mne chytil za ruku. „V sedm před hotelem,“ pošeptal mi do ucha.
2025 ©